Konečně byl splacen jeden z dalších dluhů, které mají vydavatelské firmy vůči domácí rockové
scéně. Jasně si vzpomínám, kdy se mi do ruky dostalo první demo trojice Bratrstvo kočičí pracky
z Letohradu, tvořené mimochodem skutečně třemi bratry Červinkovými. Psal se rok 1991, ona kazeta
se jmenovala Tu loť sme ukradly mi pyráťy a já si už tenkrát říkal, že v téhle partě se
rozhodně něco skrývá. Během následujících let pak BKP vyzráli v jednu z nejoriginálnějších
formací u nás, ovšem k prvnímu albu se dopracovali až před pár dny. Věřme tomu, že v tomto
případě opravdu platí, že na některé věci nikdy není pozdě.
I když je pravda, že před několika lety by takováto kombinace punkové energie, rafinovaných
alternativně rockových postupů a výbušnosti příznačné pro funkovou muziku patrně vzbudila
nesrovnatelně větší rozruch. Stejně tak lze mít připomínku, že koncertní projev BKP má daleko
větší drajv a strhující náboj, zatímco na nahrávce se skupina zbytečně drží tak trochu při zdi.
Ovšem brilantní muzikantské výkony (zejména baskytarové party Pepy Červinky jsou vskutku
lahůdkové a dávají lehce vzpomenout i na fenomenální Primus) a snahu o všestrannou nápaditost
a přitom zábavnost a odvazovost (i v tom je možno vidět nějaké styčné plochy s Primus, ale
nějakou nepůvodnost tím vážně nechci naznačovat!) nelze nezaregistrovat.
Prostě: dlouhohrající premiéra BKP se vcelku povedla. Samotnému materiálu alba se nedá vytknout
téměř nic. Jen by mu slušelo o něco energičtější a tvrdší provedení. Hudba skupiny má totiž
chvílemi takřka hardcorový nápřah, ale kytarista Pavel Červinka jako by se bál častěji razantně
'naboostřiť svůj zvuk a opravdu ostře a důrazně se do toho opřít...
* * * 1/2
Petr Korál
Rockshock, 6/2003, str.49