Dozvíte-li se, že někde zpívá DOUBRAVÁNEK, nenechte si ujít příležitost koncert tohoto sboru vyslechnout. Poznáte společenství osmnácti mladých lidí, výborných zpěváků, z nichž někteří jsou i zkušenými instrumentalisty. Nedejte se mýlit názvem, který by mohl evokovat představu sboru dětského, toto těleso se jmenuje po svém vedoucím Marku Doubravovi, členu výborné skupiny Hm..., a často vystupuje v klubu Kaštan na Břevnově. V sobotu 4. listopadu však přenesl Doubravánek své působení blíže centru a způsobil, že malostranský hudební klub Popocafepetl se stal naprosto neprůchodným, jak byl doslova našlapán příznivci souboru. Ten tu nejen zazpíval, ale také představil své album nazvané A DAGA DAGA, které bylo nahráváno v létě loňského a na jaře roku letošního. Je na něm 13 písní, jejichž skladba by se dala jednoduše charakterizovat jako všehochuť zahrnující několik písní domácích i tituly pocházející z nejrůznějších končin světa. Některé ty končiny poznáme podle názvu, řeči nebo hudebního zaměření, o jiných se můžeme pouze dohadovat, protože na obalu alba kromě názvů písní žádný další údaj o jejich autorech či původu nenajdeme, což je trochu škoda. Na koncertech jsou posluchači v tomto směru vždy dobře informováni, je tedy třeba si poslech alba doplnit o živé setkání s Doubravánky, což je zážitek nejen hudební, ale i estetický, jaký může pohled na deset sympatických dívek a osm mladých mužů přinést.
Při svých vystoupeních kombinuje sbor čistě acapelové zpívání s písněmi, v nichž se zapojují i doprovodné nástroje, především klávesové, smyčcové a perkusní, ale i kytara a flétna. Při koncertech toto vše obstarávají členové sboru, pro nahrávání alba, kde jsou všechny písně doprovázeny, bylo přizváno ještě několik hostů. Album otevírá píseň Aqua de Bebér, pěkný rytmický kousek, který je ukázkou perfektní sladěnosti všech hlasů a jakousi úvodní vizitkou sboru. S ohromným švihem a výbornými aranžérskými nápady jsou podány všechny tři české lidové písně, z nichž svou hravostí asi nejvíc zaujme Jede sedlák do mlejna. Maďarská hudba je tu zastoupena dvěma písněmi - v té prvé, Új-magyár Népdal, se vedle maďarsky zpívaného textu ozývá také český rap, ve druhé, Házunk elött, slyšíme v pěkném sólu maďarskou členku souboru, sympatickou Haraszti Andi. Podstatně dál než k Dunaji by asi bylo třeba jít pro rytmickou Solanzila, která zřejmě pochází z některé africké země. Smyčcové sólo otevírá interpretaci židovské Havan Naguilah, ze světového hitu vychází píseň, jejíž hrdina by se chtěl jmenovat Jan a být přítelem dívek a dam, k nimž by přicházel nepozván a odcházel nepoznán. Nepoznán bohužel zůstal i autor tohoto pěkného textu, stejně jako autoři ostatní. Soubor písní z různých konců světa by asi nebyl úplný, kdyby v něm také nebyly zastoupeny britské ostrovy a Irsko. Tuto kategorii tu zastupují tituly Finnegan´s Wake, Red is the Rose a Good King Wenceslaus, který album uzavírá. Tato anglická koleda je zpívána v originále, ale je do ní také zapojen český rap hovořící velmi svérázně o Václavově dobročinnosti.
Album je v obalu, na němž najdeme sestavu sboru i jména hostujících muzikantů a také obrázky jakéhosi podivného robota, jejichž autorem je David Janošek. Nejdůležitější je ovšem záznam na stříbrném kotoučku a ten určitě každého příznivce pěkné muziky a sborového zpívání potěší.
Ivan Kott
Jonáš_zpravodaj, 2006