Naplnit polovinu albového debutu zhudebněnými básněmi, to u nás nepamatujeme. Chce to mládí a
odvahu hraničící s drzostí. Když si však dva pražští vysokoškoláci vyberou čítankovou poezii
včetně Šrámka a Nerudy, nezavání to spíš naivitou? Jenomže název jejich skupiny s návazností
na titul alba (Hm... to by mohlo být zajímavé) zase naopak působí rafinovaně.
A co z takového změtení může vzejít? Nečekaně milá deska, od prvního poslechu přitažlivá
skladatelskou i zvukovou originalitou a soudržná ve všech podobách své jednoduchosti včetně
polomluveného postpubertálního zpěvu. To není příslib do budoucna, ale hotové, v úprku nahrané
a nahrubo produkované - tedy nepřearanžované - dílko, vytrysklé ze samorostlých, dosud ničím
nezúžených talentů Marka Doubravy (kytara, klavír, též člen Tata Bojs) a Viktora Ekrta
(baskytara, housle), jimž je hravost vším a zodpovědnost ničím.
Vzdáleně připomínají vpád Palečka s Janíkem do šedesátých let, hlouběji však souvisí spíš
s brněnským progresivním rockem z éry Odvážných bobříků, Ještě jsme se nedohodli apod. Kytarově
folkují, hospodsky vrzukají, garážově řežou, často s pomocí hostů, především Milana Caise (bicí)
a Ondřeje Anděry (beat box). A houslemi jakoby valčíkově protančila i Janáčkova modrá vážka
z Lišky Bystroušky. Zbrusu nový střih mají Seifert (vstupní, vlající Píseň o lásce) a Sova
(rapovaná Kdo vám tak zcuchal tmavé vlasy), ale především Kainarův bolestivě nedovzpomínatelný
Sen. Výrazová odlišnost jeho úvodní a závěrečné verze - včetně drobného textového posunu - je
skvělý, přesvědčivě zazpívaný nápad. Těžko ho proto umocňovat vřazením sedmiminutového mlčení.
Světová móda němých drážek se ke hříčkám skupiny Hm... nehodí; ty jsou neagresivní, místy
dadaistické i surrealistické, srostlé s texty. Nejvíc jich napsal někdejší Doubravův partner
z trampského dua Petr Kotouš. Hraje si s literární i životní zkušeností a v albu tvoří můstek
mezi klasiky a současným básníkem Vítem Kremličkou, jehož pětiveršová miniatura Noc plná
tajemství patří k nejtajemnějším minutám českého písničkářství. S jedinou výjimkou poněkud nenové
parodie Muchacho Pedro lze potvrdit: je to zajímavé. Velmi. Poznávací znamení: prostřižená
kolečka v celokartonovém (Doubravově) /omyl kritika má být Ekrtově,pozn. vydavatele /
obalu.
Jiří Černý
MF Dnes 9.srpna 2000