Včera mi moje milá Zavedla do těla elektrickej proud Potom se opila a ke mně se tulila Včera mi moje milá Jen tak mezi řečí vypíchla obě oči A potom roztála, a na mě se usmála …. (Moje milá)
Pokud některá kapela dá svému debutovému albu takto provokativně ironický (přestože v podstatě
pravdivý…) název, už to samo o sobě hovoří o tom, že máme co do činění s něčím ne zrovna všedním. A pokud to album vydá skupina, o které se již delší dobu v zasvěcených kruzích hovoří jako o objevu jako hrom, tak byste o tom určitě měli vědět.
Hm…, kteří momentálně jezdí jarní koncerty jako speciální host kapely Oswald Schneider,
jsou navíc pouhopouhé duo, přičemž první člen, Marek Doubrava, střídá akustickou kytaru a klávesy,
zatímco ten druhý - Viktor Ekrt hraje střídavě na baskytaru a housle. Občas mívají i hosty - i na
desku si jich pár pozvali. Doba vzniku tohoto mikroseskupení je zahalena mlhou, co je však
všeobecně známé, že Marek je zároveň již několik let jedním z pilířů Tatabojs, s nimiž ostatně
občas hostuje i Viktor řečený Krtek. (a aby bylo drbů dosytosti, můžu dodat, že bubeník Tatabojs
a Osvalda Schneider Milan Cais je pro změnu právě jedním z oněch občasných hostů Hm…, a aby toho
nebylo v tom propojení málo, tak manažerkou Hm… je Blanka Huňátová, v civilu sestra basisty
Tatabojs Mardoši….)
O to, že se Hm… neberou příliš vážně svědčí nejenom texty, které jsou částečně z vlastní dílny,
částečně od kamarádů a částečně zhudebněnou poezií, ale hlavně různé hudební vtípky a fígle a
různě proměnlivý, tu vážný, tu parodující zpěv. Právě spojení zajímavých hudebních nápadů s tu
vážnou a poetickou , a tu s černěhumornou textovou polohou je to, čím jsou zajímaví. Ač naživo
jsou takřka akustičtí, na nahrávce se nebojí použít i bicí či samply, čímž dosahují barevnosti
a různorodosti, takže poslech desky uteče jako voda … a můžete si jí pustit bez váhání znovu.
Je už běžným paradoxem, že tento nadějný debut nevydává žádné větší vydavatelství, ale maličká
firmička g.parrot (distribuce se ujali ověření Indies…) jako teprve svůj druhý titul.
Cédéčko má velmi zajímavě zpracovaný obal v barvě oranžové a stříbrné, jedná se tzv. digipack,
takže žádná krabička z umělé hmoty. Za zmínku stojí i vynikající zvuk Ondřeje Ježka, který desku
i spoluprodukoval. Pokud jste o nich ještě neslyšeli, určitě si to cédéčko alespoň někde pusťte,
třeba budete tím dalším, který propadne jejich kouzlu. A pokud neznáte nikoho kdo ho vlastní,
zajděte na křest do klubu Delta v sobotu 25.3. To by totiž mohlo být zajímavé, víte ?
Antonín Kocábek
musicserver.cz, 24.03.2000