Když jsem před několika lety slyšel poprvé formaci Janota 1935 (nejdříve na demokazetě a posléze
na festivalu v psychiatrické léčebně v Bohnicích), říkal jsem si "Dobré hodně dobré, akorát
mi to v něčem připomíná Psí vojáky." Na základě poslechu prvního alba mohu odvolat onen
dodatek a zvolat jen "Dobré hodně dobré!". Dobré pro všechny, kterým ještě něco říká
pojem alternativní rock v jeho českém nikoliv zaoceánském pojetí.
Pravda, Janota 1935 v žádném případě neobjevili žádnou alternativní Ameriku (sic!), dnes víc než
"Topolovce" evokují třeba tvrdší a údernější MCH Band, ale na druhou stranu, jejich nekonvenční
přístup je v přepestrém tyglíku dnešní české hudební scény poměrně výjimečný. Ať už jde o zvuk,
v němž kytaře, base a bicím vytvářejí životaplný protipól (přesněji řečeno, spíš jde o rovnocenné
partnerství) saxofon a klávesy (příp. akordeon), o až překvapivý důraz na melodie, což jest
v podobných sférách takřka výjimečný jev (musím říci, že už jsem trošku alergický na to, že
kdejaká mladší skupina spatřuje vrchol nekomerčního Umění v do sebe zahleděném, odnikud nikam
nevedoucím a pseudosložitém Blábolu) nebo o texty, jež mají v projevu kapely nemenší váhu než
samotná muzika. A je celkem lhostejno, jestli přitom Janota 1935 loví v cizích (např.
Singapore Toma Waitse), anebo - převážně - vlastních zdrojích. Zpěvák, klávesový hráč a
akordeonista Martin Čmejrek udivuje smyslem pro nekřečovitou abstraktní poetiku a sytou
obrazotvornost plnou neobvyklých asociací a zneklidňujících metafor: Můj pršiplášť splašil
se na pavlači/když v jeho útrobách zimou jsem krčil rameny/a vítr měl kuráž, na úzký hrdlo láhve
hrál/ne zrovna tiše jako pták, spíš jako když se v knajpě zbourá chlap…
Povedený a hlavně nadějný debut !
* * * * * * *
Petr Korál
Rock & pop,červen 2001,str.104