Janota 1935 - Mechanické zvíře

Nyní teda slíbená recenze debutového alba noisešanzonové party Janota 1935. Vydání provázely dost velké nesnáze, protože jim nechtěla žádná z malých domacích firmiček již hotovou nahrávku vydat. Po již téměř vzdaném boji se to podařilo u g. parrot Zdeňka Krejčího, kde vychází jako třetí počin tohoto vydavatelství (předešlí Hm... s deskou To by mohlo být zajímavé byli uspěšní a dokonce se dolisovávala další série). Zaujme hned originální booklet vytištěný na průhledném papíře, kterému vévodí obrys východoněmeckého vozítka značky Wartburg (oblíbeného přepravního korábu kapely). Na desítku skladeb se nyní podívám pod lupou. Ty zachycují dosavadní práci kapely za 6 let činnosti. První dvě mají převzaté texty (jeden je napůl německý a druhý dokonce od jednoho z největších oblíbenců kapely, Toma Waitse), ovšem úporná snaha dokonalé výslovnosti ubírá na opravdovosti, hudební složka prozměnu jejich ambice zvyšuje. Třetí skladba Předkloněn je jako trochu vystřižená v Koubkova Bezvětří, připomíná ho nejen melancholickým akordeonem ale i saxofonem. Mechanické zvíře, podle kterého se také celé album jmenuje, je v pořadí první vypalovačka a tou už si vás album jistě získá. Příjemná záležitost jsou také Srnky a jeleni, minimalistické linky kytary, kláves a saxofonu vyzdvihnou silný text. Pršiplášť si pamatuju už z prvního dema, tentokrát nově proaranžovaný a hlavně o poznání zpomalený. Rychlejší verze se mi sice libíla více, ovšem bude to spíš zvykem. Zazní všechny přednosti této kapely: neuvěřitelně syrová kytara, neméně "nepříjemné" ságo a neuhlazený zpěv. Jasné hitové ambice má krátká úderná Mravenci, řízný rytmus výborně podporuje frázovaný dialog hlasů. Poslední skladba Náš barák trochu více naznačuje, čemu se skupina dokázala ubránit, studiová kouzla Ondřeje Ježka, který byl také jediným hostem na desce, nedokázála odolat snaze vsadit více na atmosféru a to myslím jen prospělo. Takže bych to shrnul. Každá skladba je jiná, od poetických balad přes šanzónově valčíkový chrapot až po rockové nářezy. Smutné texty (téměř výhradní práce frontmana Martina Čmejrka) zavání výpravnými příběhy, někdy však na mne zapůsobily trochu kostrbatě. Určitě potěší to, že není tolik s čím srovnávat, protože celkové aranžmá je poměrně originální a pocit ještě neslyšeného zalévá příjemným pocitem, že je tu zase poměrně nová kapela, která nekopíruje, ale vymýšlí a to dnes není rozhodně málo. Deska Janoty 1935 se mi líbí a protože jde o debut, určitě bych ji podzvedl výše nad průměr.


Oves
freemusic.cz