Rocková kapela s neobvyklým názvem Janota 1935 (stále je nutné upozorňovat na pouhou shodu části
názvu se jménem Oldřicha Janoty) vznikla v polovině devadesátých let. Nyní jí vychází debutová
deska, která svým obsahem překvapuje. Nekompromisně totiž dokazuje, že se na české
mimomainstreamové scéně stále objevují kapely, které se dokáží zbavit navyklých klišé a
bez jakýchkoliv skrupulí vytvářet vcelku osobitou a kvalitní muziku.
Již úvodní Im Herbst nás zavede do prostředí šansonu, tentokrát podaného v tvrdém "německém"
stylu, navíc částečně v němčině na text Rilkeho básně. Představy rockově-šansonové kapely se
však posluchač brzy musí vzdát, protože po chvíli se ze skladby stane svižná rocková záležitost,
ve které zaznívá inspirace až rammsteinovská. Následuje předělávka skladby Singapore z repertoáru
Toma Waitse, opět dokládající volnomyšlenkářskost této rockové pětice - podařená skladbička,
která svému originálu dělá pouze čest. Dál už má kapela posluchače chyceného.
Z celkem deseti skladeb jasně vyčnívá největší vypalovačka, skladba Mechanické zvíře, a je
pochopitelné, že tisková konference konaná u příležitosti vydání alba začala právě jejím
poslechem. Z ní je totiž nejvíce cítit několik předností slibné kapely: vynalézavost aranží,
zarputilá energie, solidní instrumentace a především radost z muzicírování. Tu kapela Janota 1935
osvědčuje na všech svých živých koncertech a není náhoda, že počet jejích příznivců průběžně
stoupá. Má-li však někde slabinu, je to na postu zpěváka. To však s ohledem na celkový dojem
téměř neruší, neboť slova neztrácejí na uvěřitelnosti a sdělnosti. Navíc opět nezbývá než
připomenout přednosti neškolených muzikantů - především nesvázanost tím, "jak se věci dělat
mají", a z ní vyplývající schopnost překvapit.
Mechanické zvíře je vcelku pestrá deska. Stojí pevně na rockových základech, ale najít na ní lze
i již zmíněný šanson nebo hospodské šramlovité vyprávěnky jak z repertoáru kapely Sketa Fotr,
instrumentací prostou skladbičku připomínající uvažování Einstürzende Neubauten (Srnky a jeleni),
jednodušší rockový běh-poklus na několik akordů (Morseova abeceda) nebo náznak zrapovaného,
skandovanějšího zpěvu (Mravenci). Po poslechu celého alba si nelze nevšimnout zřetelné inspirace
u čelních představitelů tuzemské alternativní scény - především MCH Bandu (zejména Náš barák) a
Už jsme doma. Nicméně upřímně prohlásit: "To znám, to už jsem slyšel..." o kapele Janota 1935
dost dobře nejde.
Pochválit lze umně vyhotovený booklet z pauzírovacího papíru (autor martin.prochy@atlas.cz - jak
konstatují údaje na něm uvedené) a zcela jistě i zvuk studia jáMor, jehož majitel Ondřej Ježek
na desce hostuje. Sečteno a podtrženo - velmi slibný počin stále více známé kapely, který jistě
udělá radost těm posluchačům, kteří dychtivě vyhledávají každý náznak posunu české rockové scény
směrem k vlastnímu, nezaměnitelnému výrazu od unifikovaného projevu, snažícího se co nejvíce
vyjít posluchači vstříc. Dle tvrzení muzikantů se na koncertech můžeme dočkat mírných posunů
od dřívější živé podoby jednotlivých písniček, což je jenom dobře, neboť platí známé: "Všechno
je lepší než nehybný močál." Po přibližně stovce odehraných vystoupení se tato sympatická parta
letos představí i na větších pódiích, kupříkladu na festivalu v Boskovicích.
Petr Hnilo
Český rozhlas, 03.05.2001