Tento soubor vznikl cca před pěti lety na matematicko-fyzikální fakultě ČVUT poněkud dadaistickým
způsobem, kdy se název zrodil z nože zabodnutého do slovníku, v němž se objevil obrázek s tímto
popiskem. Snad jde o objevitele nějaké duševní choroby z daného roku, ale pokud je to trochu
mlžné určení, tak doufám, že tím jen přilévám do ohně možná rodícího se kultu této kapely.
S Oldřichem Janotou to nemá ovšem nic společného. I bez těchto souvislostí je však jejich
disková prvotina docela pozoruhodnou záležitostí.
Debut Mechanické zvíře, což je de facto výraz pro automobil značky Wartburg, jenžto se objevuje
i na pěkném na pauzákovém papíru vyvedeném obalu/bookletu, shrnuje tvorbu souboru za celou dobu
jejich existence, ale staré písně balí do hávu současného soundu kapely. Celá tahle příjemná
postpostmoderní kolekce noise šansonu se snad dostane do širšího povědomí posluchačů právě díky
vydavatelství g.parrot, které jí umožilo spatřit světlo světa po předcházejících počinech
v podobě Vodrážkové(a) Psychochaosu a Hm... Cítím zde sice jisté náznaky až poplatnost kapelám
od Už jsme doma přes Zuby nehty až nevím po co všechno, ale dohromady to rozhodně působí
originálně. Album otvírá weillovsky zabarvená píseň Im Herbst s česko-německým textem z pera
básníka R. M. Rilka, na níž zcela ústrojně ve stejné atmosféře navazuje Waitsův text Singapore.
Tklivý úvod piana ve skladbě Předklonen nabízí nástup k parafolklórní kompozici, která dává
kapele ryze český rozměr. Ale najdeme zde i nářez Morseova abeceda s modulovaným zpěvem, který
považuji za osobní hitovku, v níž termín noise šanson dostává svou konkrétní podobu. Zcela
nematematický, byť strukturálně pojatý substrát pak představuje závěrečná naléhavá kompozice
Náš dům, která je příznačnou codou celé desky. A své si v tomto globálně (ne však globalisticky)
pojatém dílku může najít punker, lidovkář, bluesman i nepřetechnizovaný industrialista. Vydání
CD jistě nakoplo kapelu někam dál, tak doufám, že s tím něco udělají.
Petr Slabý
roxy.cz