Přestože nahrávka nemá nic společného s tvorbou písničkáře Oldřicha Janoty, je na ní rozhodně co poslouchat. Skupina Janota 1935 patří mezi těch několik málo mladých kapel, které zvolily strastiplnou cestu vyjadřování vlastních pocitů. Možná mimoděk se tím pětice hudebníků velmi lehce ocitla ve škatulce jakýchsi pokračovatelů českého undergroundu. Styčných ploch zde sice najdeme skutečně dost, nic to však nemění na tom, že vytváří hudbu sdělnou a přesvědčivou. Na své albové prvotině Mechanické zvíře tu a tam ducha různých domácích legend vyvolává, ponejvíce možná někdejších Ser Un Peyjalero, jednotlivé inspirace však skládá ve velmi šťavnatý celek, ve kterém střídá potlačenou agresivitu zvláštně pojatých baladických šansonů s uvolněným, leč patřičně nabroušeným rockovým důrazem. To, co však skupinu posouvá ještě dál, jsou opravdu zajímavé texty. Kromě německých veršů R. M. Rilkeho a anglického textu Toma Waitse jsou vesměs z dílny zpěváka kapely Martina Čmejrka. Nelze je totiž přeslechnout, určitě ne ve výborné písni Morseova abeceda: Abeceda je kód/tisíce metrů drátů, relé/zrezlé však, signál skrz leze/tam, kde je širý oceán/nad hladinou se šíří signál… Poetika možná blízká dnes již téměř zapomenuté skupině OTK, jejíž kytarista Ondřej Ježek na albu působí v roli hosta a producenta.
Igor Nováček