Skupina V.R.M., čítající trio zkušených hudebníků, z nichž každý přišel jakoby z jiného světa,
přináší po dlouhé době na naši hudební scénu to, čeho je zde pohříchu jako šafránu. Při poslechu
jejich debutového alba člověka jednoduše napadají termíny jako přirozenost, hravost, pokora,
oduševnělost, krása, harmonie či melancholie. Znásobíte-li je navíc ještě vyzrálostí, umem a
muzikálností, navzdory četným instrumentálním pasážím a delší stopáži je výsledkem nádherně
křehké písničkové album, jaké u nás v posledních letech těžko snese srovnání.
Přitom právě aktivity Vladimíra Václavka již od dob poslední fáze Dunaje zaváněly poněkud
opotřebovaností a absencí svěžího tvůrčího ducha. To samé dnes potkává jeho letitého souputníka
z Dunaje, Josefa Ostřanského, jehož Boo neupadá do zaběhnutých schémat snad jedině díky pestrému
vkladu jeho spoluhráčů. Podobným způsobem sice před časem Václavek pomohl v umělecké stagnaci
Ivě Bittové, jeho osobnější tvůrčí výraz však jakoby skomíral na úbytě. Kritikou vyzvedávané
třetí album "nadnárodního" seskupení Rale utrpělo přespříliš velkou ambiciózností a snahou
přiblížit se multikulturním trendům; nedávno vydaná nahrávka další mezinárodní kapely Klar zas
za své výrazné kvality přece jen z velké části vděčí Václavkovým německým hudebním partnerům a
použití skvělých básnických textů Petera Hammilla. I proto působí V.R.M. tak překvapivě
uvolněným, ba takřka až blahodárným dojmem.
Jakoby živou vodou pokropeného Václavka tu skvěle doplňují kytarový virtuóz René Pařez (jinak mj.
Šarközi, Činna či Teatr Novogo fronta) a jazzový bubeník, perkusionista a rovněž zpěvák Miloš
Dvořáček (v současné době působí rovněž v kapele Druhá tráva). Od počátečních písmen jejich
křestních jmen také pochází poněkud krkolomný název této (doufám, že ne pouze dočasně vytvořené)
kapely. Jejich hudební souznění zde navíc svými výbornými vstupy doplňuje ještě Marcel Bárta na
saxofony a klarinet.
Jak se na obalu alba píše a jak je i z textů jednotlivých skladeb zřejmé, hlavními motivy desky
jsou dětství a umírání. Z nepsa-ného souboje živého s mrtvým tu však jasně vítězí to prvé a
v rozporu s duchem motta nahrávky, že tito "tři blázni na pomezí banality a dobrodružství se
nesnaží objevit a předat něco hlubokého a tajemného" je album poselstvím naděje a odvahy. Čím
méně to totiž někdy mohou interpreti svého díla myslet vážně, tím větší a zřetelnější může být
jeho skutečný smysl.
Igor Nováček
freemusic, červenec 2002