Nejnovější Václavkův projekt V.R.M. téměř zákonitě navazuje na jeho předešlou tvorbu a dokazuje, že i v Čechách může vzniknout zcela originální hudební styl, který nelze zařadit do žádných škatulek. Hudba na pomezí folku, rocku, ale i ambientu a alternativy se poslouchá snadno, lehce jazzové prvky se třou s obyčejnou písničkovou formou, takže každý si najde své. Skladba Tři zajíci je pastvou pro uši, již dlouho jsem neslyšel tak krásně burácet akustickou kytaru, texty jsou příjemně ulítlé (V noci jsem viděl, jak na měsíčku jedli tři zajíci křížaličku...), Vanutí větru je brilantně zhudebněná báseň, kterou jsem si na první poslech zcela zamiloval. Ve skupině V.R.M. se sešli tři ostřílení muzikanti, V. znamená již zmíněného Vladimíra Václavka, R. coby René Pařez (Činna, Vladimír Padrůněk Band, divadlo Vizita), a M. jako Miloš Dvořáček (Iva Bittová & Čikori, Druhá tráva atd.) a na koncertech jsem poznal, co to znamená Jen si tak hrát. Tato radost z hudby, která z poslechu čiší, se dostala i na stejnojmenné album a posluchač okamžitě pozná, že se nejedná o radost falešnou, ale o opravdovou od srdce, rozhodně je to adept na českou desku roku.
Petr Potužník
Trips, listopad 2002/č. 5, str. 13