Hudebně-poetické divadlo kabaretního rázu už u nás dávno není tak sledované a ctěné jako v době Semaforu, ale možná právě v týdnech infekčně šířené úcty k Werichovi a jeho výročí není špatné připomenout ty, kdo se mu nijak halasně věnují dlouhá léta v osudovém sepětí. Michala Vícha zná širší veřejnost jako autora hudby k filmům Kouř či Cesta z města, matematik Jiří Weinberger ("zabývající se simulací a řízením projektů a rizik", jak praví komentář) píše texty a básně, jež přijdou vhod těm, kdo už přečetli všechno od Frynty a Morgensterna a chtěli by ještě: "Vydal se flétnista/na Etnu/zapsat se do kurzu/ na flétnu.//Etnu si spletl s Vesuvem/a tak se učí na buben." Vedle Lenky Vychodilové z divadla Sklep dobře vyniká civilní projev obou hrajících autorů: "nedivadelní" dotek školy Ivana Vyskočila je tu znát. Nijak přecitlivělé album (viz. song Upekl jsem sestřenici) sice sponzorsky podpořila Mateřídouška, ale lze je doporučit i nám starším, co už jsme u ABC, Vědy a techniky mládeži a TÝDNE.
Pavel Klusák
Týden, 31.1. 2005